Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Třetí hodina
Od 7 do 8 VEČER †

Právní večeře

Příprava před každou hodinou

Ježíši, již jste přišel do horního pokoje se svými milovanými učedníky a usedl s nimi k stolu. Jaká milost, jaké laskavosti nevyjadřuje celá vaše osoba, když se chystáte poprvé na zemi užívat zemské jídlo! Všechno vám je láska. Nejenže odčíníte hříchy jazyka, ale prosíte také o požehnání potravy. Ježíši, mé životě! Vaše milé pohledy zdají se prohledávat srdce vašich učedníků. I v tomto okamžiku, kdy jídáte, bolí váš srdce myslenkou na to, že vaši apoštolové, kteří jsou vám tak drazí, jsou stále slabí a nestálí. Myšlíte zejména na nevěrného Judu, který již má jednu nohu v pekle, a hluboko ve svém srdci mluvíte smutně:

"Co už mi je moje krev, kterou prolévám? Hleď duše, která obohacená mnou o tak mnoho darů stále zhyne!" Vašími očima vyzařující světlem a láskou se na něj díváte, jako byste chtěli, aby pochopil veliké zlo, které si chce ublížit. Ale vaše neomezená láska vám umožňuje snést tento bolest. Není ji ani odhalujete svým učedníkům. Když se smutníte nad Judou, naplňuje váš srdce radost, když vidíte svého oblíbence Jana na své levé straně. Protože již nemůžete zadržet svou lásku, mírně ho přitáhnete k sobě a necháte jeho hlavu odpočinout u vašeho srdce, aby mu dal předchuť radostí ráje. Dva učedníci představují odmítnutého a vyvoleného: odmítnutý v Judovi, který již cítí peklo ve svém srdci, vyvolený v Janovi, který blahodárně odpočívá na vaší prsi.

Můj sladký dobré! Přibližuji se i já k tobě a s tvým oblíbencem bych chtěl uložit svou unavenou hlavu proti tvé milému srdci a prosit tě: Nech mě také ochutnat radosti nebe na této zemi, aby mi země již nebyla zemí, ale nebem, a abych byl okouzlen sladkými harmoniemi, které v tebem ozvěnou. Ale ve zvuku těchto božských harmonií si uvědomuji, že mnoho srdcí doprovází bolest. Je to pro ztracené duše. O Ježíši, nech duše nezahynou. Nech se tvé srdeční tlukoty spojí s jejich a nech je cítit údery nebeského života, jak tomu bylo u vašeho milovaného učedníka Jana. Přiváběni sladkostí a chutí vaší lásky, až všechny se ti vzdají.

Můj Ježíši! Když odpočívám v tvém Srdci, dej i mně potravu, kterou jsi dal apoštolům: potravu lásky, potravu vašeho Božského Slova, potravu vaší Božské Vůle. O neodepř mi to, co si tak horlivě přejíš dát, aby se tvůj život utvořil ve mně.¹

Můj největší dobrý! Tak blízko Vám vidím, že jídlo, které si užíváte v jednotě se svými milými žáky, je beran. Tento beran je symbolem. Stejně jako v něm již není žádná životní krev díky síle ohně, tak i Vy, mystický Beránek Boží, musíte být konzumován pomocí lásky. Nebude z Vás ani kapka krve, protože ji pro nás prolili z lásky.

Takže, můj Jezuši, nic neuděláš, co by nezobrazovalo Vaše bolestné utrpení, které máte stále přítomné ve svém duchu, v srdci a všude. Z toho čerpám lekce, že mi nikdy nedopřejete potravu své lásky, pokud budu mít památku na Vaše utrpení přítomnou v mém mysli a srdci. Jak Vám děkuji, ó Jezuši! Žádný čin nevyjde z Vás, který by mě nebyl chcel přiblížit k Vám a nezaměřil se na to, aby mi ukázal zvláštní milost. Proto Vás prosím, abyste Vaše utrpení mělo být vždy ve mém duchu, srdci, pohledu, kroku, bolesti, takže bych Vás našel přítomného u každého mojeho pohybu, buď vnútřního nebo vonkajšího. Ale také mi udělte milost, abych nikdy nezapomenul na to, co jste pro mě udělal a utrpěl. Ať tato milost bude magnetickým kompasem, který přitáhne celé moje bytí k Vám a již mě nebude pustit.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Před jídlem spojme své úmysly s těmi našeho Milého a Dobrého Ježíše, představujeme si mít ústní dutinu Ježíšovu v našich útěch, a pohybujeme jazykem i tváří společně s Ním. Takto nebudeme jenom nasávat Život Ježíše Krista do sebe, ale spojíme se s Ním, aby dali Otci úplnou slávu, chválu, lásku, poděkování a odškodnění, které by měli stvoření, a která je Dobrý Ježíš samotný nabídl v činu jídla. Představujme si také, že jsme u stolů blízko Ježíše Krista, nyní na Něho díváme se, nyní ho prosíme o společné kousnutí s námi, nyní políbáme okraj jeho plášťe, nyní pozorujeme pohyby jeho rtů a Nebeských očích, nyní si všimneme náhlého zatemnění Nejmilějšího Obličeju při předvídání takové lidské nevěrnosti!

Stejně jako Milující Ježíš mluvil o své Pasji během večeře, když jíme naše jídlo, učiníme nějaká rozjímání nad tím, jak jsme meditovali Hody Pasje. Andělé se drží našich slov, aby shromáždili naše modlitby a odškodnění a přinesli je Otci, aby alespoň trochu zmírnily Spravedlivý Hněv za tak mnoho urážek přijatých od stvoření—-stejně jako to dělali, když byl Ježíš na zemi. A když se modlíme, můžeme říci, že andělé byli spokojeni; že jsme byli sbírani a úctyhodní takovým způsobem, aby mohli radostně nést naše modlitby do nebe, stejně jako nesli ty našého Ježíše? Nebo zůstal spíš smutný?

Když trpěl Ježíš jídlo, zůstal upřen na pohled ztráty Judasovy; a v Judovi viděl všechny duše, které měly být ztraceny. A protože je ztráta duchů největším jeho bolestem, nemohl ji vydržet, přitáhl Jana k sobě, aby našel úlevu. Stejně tak budeme stále blízko němu jako Jan, soucítíme s ním v jeho bolestich, ulehčujeme mu a dáváme mu odpočinutí ve svém srdci. Budeme si činit jeho bolest vlastní, identifikovat se s ním, aby jsme cítili tlukot toho Božského Srdce, probodnutého ztrátou duchů. A budeme mu dávat své vlastní tlukoty, abychom odstranily ty probodení; a místo těch probodených budeme klást duše, které se chtějí ztratit, aby se obrátily a byly spasené.

Každý tlukot Srdce Ježíšova je jedno „Miluji tě“, co ozvěná ve všech tlucoch stvoření, chtěje všechny vložit do svého Srdce, aby obdržel jejich tlukoty zpět. Ale milující Ježíš to neobdržuje od mnoha a proto jeho tlukot zůstává jako by zadušený a ohořelý. Ať tedy prosíme Ježíše, abychom našli naši tlukot s Jeho „Miluji tě“, aby i náše srdce žily Životem jeho Srdce a ozvěná ve všech tlucoch stvoření je donutila říkat: „Miluju Tebe, Ježíši!“ Navíc se budeme v něm spojovat, a milující Ježíš nechá nás uslyšet Jeho „Miluji tě“, které naplňuje Nebe i Zemi, proháněje se svatými a sestupuje do očistce. Všechny srdce stvoření jsou dotknuty tímto „Miluji tě“; dokonce prvky cítí Nový Život a všichni jeho účinky pociťují. I v Jeho dechu Ježíš cítí, jako by zadušen byl pro ztrátu duchů. A my mu dáváme náš dech lásky k jeho úlevě; a vzavši Jeho Dech dotkneme duší, které se oddělují od jeho paží, aby jim dal Život Božího Dýchání, aby místo utíkání se vrátili k němu a ještě těsněji se mu přidrželi.

A když jsme v bolesti a téměř cítíme, že náš dech nevyjde volně, myslěte na Ježíše, který obsahuje dech stvoření ve svém Dýchání. On také, jak se duše ztrácejí, cítí svůj dech odebírán. Tak ať položíme svůj smutný a namáhavý dech do Dýchání Ježíšova, aby mu ulehčili; a nechť běžeme za hříšníkem se svou bolestí, abychom ho donutil uzavřít se v Srdci Ježíšově.

Můj milovaný Dobro, ať je můj dech neustálým voláním u každého stvořeního dýchu, aby ji donutilo uzavřít se v Tvojem Dýchání.

První slovo, které milující Ježíš pronikl na kříži, bylo slovo odpuštění, aby ospravedlnil všechny duše před Otcem a změnil spravedlnost v milosrdenství. A my mu dáme své skutky, abychom omluvili hříšníka, takže by se naši omluvy chtěl pohnout, aby žádnou duši nepustil do pekla. Sjednotíme se s ním jako strážci srdcí stvoření, aby nikdo neurazil. Necháme ho vyliť svou lásku, ochotně přijímáme vše, co nám může určit—stud, tvrdost, tma, utlačování, pokušení, rozptyl, pomluvy, nemoci a jiné věci, aby jej ulevilo od toho, co dostává od stvoření. Ne jen láskou sám Ježíš se vylije do duší, ale mnohokrát, když cítí stud stvořených bytostí, jde k duši a nechá ji pocítit jeho stud, aby se ulevil skrze ni. A pokud duše to přijme, Ježíš se uleví od všechho studu stvoření, a tento stud bude strážcem něčího jiného srdce, aby milující Ježíš byl milován.

Jinýkrát cítí Ježíš tvrdost srdcí ve svém vlastním, a nemohoucí ji vydržet, chce se vyliť a přijde k nám. Dotkne našeho srdce svým Srdcem, nechá nás sdílet jeho bolest. A my, učinivši jeho bolest svou vlastní, položíme ji kolem srdce hříšníka, aby roztavila jeho tvrdost a zase ho přivedla k němu.

Můj milovaný Dobro, trpíte velice pro ztrátu duší, a ze soucitu vám dávám své bytí do dispozice. Převzmu vaše bolesti i bolesti hříšníků na sebe, nechá vás ulevit, a hříšník se bude držet k vám.

Ó můj Ježíši, prosím tě, až by mé celé bytí roztálo láskou, aby jsem byl neustálým ulevěním, abych utěšil všechny vaše hořkosti.

¹ Ne život milosti, který může být přijat v poustevnické duši (Luisa), ale život úplně ve vůli Boží.

Oběť a Poděkování