neděle 20. dubna 2025
Zjevení a zpráva Panny Marie Královny a Poselkyně míru 11. dubna 2025
Napodobujte mou dceru Gemmu v modlitbě, oběti a pokání, a především v její lásce ke kříži
JACAREÍ, DUBEN 11, 2025
ZPRÁVA PANNY MARIE KRÁLOVNY A POSELKYNĚ MÍRU
SDĚLENA ZJISTITELOVI MARCOSU TADEU TEIXEIRA
PŘI ZJEVENÍCH V JACAREÍ, SP BRAZÍLIE
(Nejsvětější Marie): “Milé děti, dnes vás znovu zvám k svatosti. Napodobujte mou dceru Gemmu* v její lásce, v její lásce k Bohu, ke mně a k mojím trápěním.
Napodobujte mou dceru Gemmu* ve své úplné zřeknutí se vlastní vůle, světa, marnosti a radostí, abyste mohli jít po cestě dokonalého zřeknutí a lásky. Aby vaše život, jako její, se stal drahokamem, cenným kamenem plným ctností a svatosti v očích Pána.
Modlete se meditovaný růženec č. 66 dvakrát.
Synku Marcosu, kolik lásky, kolik utěšení jsi mi dal, když si nahrál tento růženec, růženec č. 66. Kolik mečů bolesti ses z mého srdce odstranil při této příležitosti.
Zatímco všichni myšlenky měli jen na zabavení, svatbu a oddávání za manželku, hledali pouze uspokojení svých přání a realizaci svých osobních projektů... Ty jsi tam byl po dny, překládal, psal, nahrával tento meditovaný růženec, který mi vytrhl tak mnoho mečů bolesti ze srdce.
Ano, proto tě miluji více než cokoli jiného, protože i ty jsi mě miloval více než cokoli jiného. Kolik mečů bolesti ses z mého srdce odstranil nahráváním mojích zpráv v tomto meditovaném růženci.
Ano, kolik utěšení jsi mi také dal, když si nahrál Meditovaný růženec č. 15. Ano, ses odstranil 6000 mečů bolesti, které lidstvo mi vtisklo do srdce po šedesát let za sebou.
Ano, ty, synku můj, jsi mi dal nekonečné utěšení. Proto tě nyní požehnávám a osypuji tě 7812 (sedm tisíc osm set dvanáct) zvláštními požehnáními.
Ano, synku můj, nikdo nemiloval moje zjevení tak jako ty, a proto nikdo, nikdo tě nebude milovat tak jako já, a já nikdy nebudu milovat jiného služebníka svého tak, jak tě miluju.
Požehnávám ti i mojim synům Edgarovi a Gilmarovi k jejich narozeninám, osypuji je zvláštními požehnáními.
Pokračujte v modlitbě růžence Mojeho krvavého pláče každý den.
Napodobujte mou dceru Gemmu v modlitbě, oběti a pokání, a především v její lásce ke kříži.
Požehnávám vás všechny s láskou: z Lourdes, Fatimy a Jacareí.”
Je někdo na nebi i na země, kdo pro Pannu Marii udělal více než Marcos? Sama Marie to říká, je jen on. Nezdá se tedy spravedlivé mu dát titul, který si zaslouží? Jaký jiný anděl stojí za titulem „Anděl míru“? Je jen on.
"Jsem Královna a Poselka míru! Přišla jsem z nebe, abych vám přinesla mír!"
Každou neděli je Cenakl Panny Marie ve svatyni od 10. hodiny.
Informace: +55 12 99701-2427
Adresa: Estrada Arlindo Alves Vieira, nº300 - Bairro Campo Grande - Jacareí-SP
Podívejte se na tento celý Cenakl
Od 7. února 1991 navštěvuje Blahoslavená Matka Ježíšova brazilskou zemi v jeveních Jacareí, v údolí Paraíby, a přenášejí své Zprávy lásky světu skrze svého vyvoleného, Marca Tadeua Teixeiru. Tyto nebeské návštěvy pokračují dodnes, poznáte tuto krásnou příběh, který začal v roce 1991 a sledujte požadavky, které Nebe klade pro naše spasení...
Modlitby Panny Marie z Jacareí
Sváté hodiny darované Pannou Marií v Jacareí
Plamen lásky Neposkvrněného Srdce Panny Marie
*ŽIVOT SLUŽEBNICE BOŽÍ, GEMMY GALGANI. Italská dívka z Lucca
KAPITOLA I
1878–1885
Gemmaovo narození a rané vzdělání, první květiny ctností & smrt její matky
CAMIGLIANO, A vesnice v Toskánsku blízko Lucca byla rodištěm andělské dívky, jejímž životem se chystám napsat.
Narodila se 12. března 1878. Její rodiče byli Henry Galgani, chemik, podle toho, co nám říkají, pocházející z rodiny Blahoslaveného Jana Leonardiho, a Aurelia z šlechtického rodu Landi, oba dobrí katolíci staré školy a ctění občané. Měli osm dětí, pět chlapců a tři děvčata. Všichni, kromě tří, kteří stále žijí, zemřeli v mládí.
Podle zvyku opravdově křesťanských rodičů byli tito dobrý lidé opatrní, aby jejich děti byly co nejrychlejší křtěny; a tak Gemma, čtvrtá dítě a nejstarší dcera, den po svém narození byla pokřtěna v farním kostele svatého Michaela v Camiglianu farářem D. Petrem Quilicim.
Jméno, které jí bylo při křtu dáno, zdálo se providenčním; neboť byla určena k tomu, aby svou rodinu osvětlila leskem svých ctností a zářila jako skvostný drahokam v Božím kostele. Rodiče tohoto požehnaného dítěte byli zřejmě zvláštní způsobem inspirováni, aby jí toto jméno dali; neboť se nám říká, že její matka byla plná radosti jen krátce před jejím narozením; a také otec, jakmile ji uviděl, byl naplněn pocity zvláštní radosti. Nezkušeli takové city při narození žádného z jejich ostatních dětí, bylo pro ně přirozené považovat ji za zvlášť cenný dar a nazvat jí Gemma. Jistě ji tak vnímali po celou dobu svého života. V očích rodičů byla Gemma stále první mezi všemi svými sourozenci. Její otec byl často slyšen, jak vykřikuje: „Mám pouze dvě děti, Gemmu a Gina.“ Gin, přestože jí starší o několik let, snažil se napodobovat ctnosti své malé sestry a tak získal druhé místo v otcově lásce. Byl andělem čistoty a neviny; když zemřel, usiloval o kněžství a již obdržel nižší svěcení.
Pan Galgani brzy po Gemmině narození, aby účinněji zajistil vzdělání svých dětí, trvale přestěhoval svou rodinu do Luccy.
Když jí bylo dva roky, Gemma byla poslána se svými bratry a sestrami na soukromou polopenzionátní školu pro malé chlapce a dívky z nejlepších rodin. Vedly ji dvě výborné dámy z Luccy, Emilia a Helena Vallini. Chodila tam pět let. Její dobré učitelky několik let později v písemné zprávě vyjádřily svou obdiv k ní následujícím způsobem:
„Milá Gemma byla pouze dva roky stará, když jí svěřili do péče. Od této rané věku projevovala zralý rozum a zdála se již ovládat schopnost uvažování. Byla vážná, zamyšlená, moudrá ve všem a lišila se od všech svých společníků. Nikdy nebyla viděna plakat ani hádat; její tvář byla vždy klidná a sladká. Buď byla laskavě obdařena nebo kritizována, bylo to stejné, jejím jediným odpovědí byl skromný úsměv a chování neporušeného klidu. Její povaha byla živá a vášnivá, avšak během celého času stráveného u nás jsme ji nikdy nemuseli trestat; neboť v malých chybách, které jsou nezbytně spojeny s tímto zranitelným věkem, stačila jí nejmenší výtka a okamžitě poslouchala. Měla dva bratry a dvě sestry se školou společně; nikdy nebyla viděna v nesouladu s nimi a stále jim předávala to nejlepší ze všeho, odříkajíce si to sama. Při jídle ve škole byla Gemma vždy spokojená, a úsměv, který hrál na jejích rtách, byl její jedinou stížností nebo schválením.“
„Brzy se naučila všechny modlitby, které děti denně říkají, i když by je opakování společně zabralo půl hodiny. Když jí bylo pět let, četla z breviáře Oficium Panny Marie a mrtvých stejně snadno a rychle jako dospělý; to bylo díky zvláštní pilnosti andělského dítěte, protože vědělo, že breviář je síť Božského chválení. Byla pilná ve svých studiích a rychle se naučila vše, co jí bylo učeno, i ty věci, které byly nad její zranitelný věk. Gemma byla velice milována ve škole, zvláště malými dívkami, které vždy toužily být s ní.“
Málo předtím jsem navštívil Signora Valliniho v Luce a slyšel od nich plné potvrzení výše uvedené zprávy. Končilo se takto:
“Chtěli bychom také říct, že této nevinné a ctnostné dívce vděčíme za velkou milost, kterou jsme od Boha obdrželi. Když navštěvovala naši školu, Lucca postihla velmi závažná forma kýchavky; a celá naše rodina byla jí napadená. Cítili jsme, že bychom neměli pět dětí držet po dobu jejího trvání; ale poradili se s farním knězem, který nám doporučil je neopustit, protože jejich matka ležela nemocná a byla v ohrožení života. Pojali jsme jeho radu, a když milá Gemma modlila za naše prosby, epidemie ustala a žádný z našich žáků nebyl již nijak postižen.”
(Podpis) EMILIA a HELEN VALLINI
Originální biografie z roku 1909 Život Gemmy Galgani od P. Germano di S. Stanislao Passionist (Venerabilní Otec Germano Ruoppolo)
Gemmaův otec sledoval její rychlý pokrok v ctnosti a vzdělání s velkým zájmem. Blahopřál Bohu za to, a současně jeho láska k ní stále rostla. Byl zvyklý ji brát na procházky; co jí dal nebo pro ni získal, trval na tom, aby bylo nejlepšího kvality; v době školních prázdnin si rád užíval její společnosti, a když přišel domů, jeho první otázkou byla: „Kde je Gemma?“ Na to sluhové neváhali ukazovat na malou místnost, kde trávila čas sama ve studiu, práci nebo modlitbě. Bez pochyb se takový otecův oblibenec nebyl chvalitebný; a zvláště Gemmě, jejíž výjimečná správnost mysli i srdce byla všem zjevná již od dětství. Žádné stínu žárlivosti nebylo mezi jejím bratry nebo sestrami, tak velká byla jejich láska k ní; ale otecova obliba jí způsobovala hořkou bolest. Často se s ním na to stěžovala, protestující, že není hodna těchto pozorností a prohlašuje, jak je jim odporná. A když nemohla zabránit tomu, vyplakala svou bolest v hojných slzách.
Stávalo se někdy, že tento láskyplný otec si své malé dítě položil na koleno a pokusil se ji políbit; ale nikdy mu to nevyšlo. Anděl v lidské podobě, i když velmi horlivá ve své lásce, již od té doby projevovala intenzivní odpor vůči všemu, co směřovalo k tělesnosti; a s celou svou silou se snažila uniknout otcovým objímkám, říkajíc: „Tatínku, nedotýkej se mě;“ a když odpověděl: „Ale já jsem tvůj otec.“ Odpovídala: „Ano, tatíčku, ale nechci být nikým dotknuta;” a on, aby ji nezarmoutil, pustil jí a místo toho, než by byl na ni zlostný, smíchal své slzy s jejími a odšel v úžasu nad takové andělské sklony u tak mladého dítěte. Gemma si tyto vítězství přisuzovala svým slzám. A — stále na stráži — věděla, jak je držet v rezervě, a úspěšně je využívala, když bylo potřeba.
Jednou mladík, její bratranec, se pokusil ji dotknout a za to draze zaplatil. Byl na koni u dveří jejich domu a, když si něco zapomněl, zavolal Gemmě, aby mu to přinesla. Okamžitě odpověděla a hned mu přinesla, co potřeboval — tehdy jí bylo sedm let. Dotčený její zdvořilostí, jakou malá služba byla vykonána, mladík, aby ukázal svou vděk své milé neteři, když odjížděl, vystrčil ruku a chtěl ji píchl na tvář. Ale Gemma jeho činu okamžitě odrazila takovou silou, že ztratil rovnováhu, spadl ze sedla a při pádu se zranil.
Gemma’s láska k matce byla úplně jiná než ta, kterou cítí ke svému otci a ostatním členům rodiny, přestože nebyla méně pravdivá a silná. Aurelia Galgani byla nejen dobrým křesťanem, ale i svatou a nejdokonalejším vzorem pro všechny katolické matky. Jejích modlitby byly nepřetržité; každé ráno přijímala Tělo Páně s živými vírou, nepustila žádnou překážku zabránit jí v chodí do kostela, i když trpěla horečkou. Z tohoto božského jídla čerpala sílu a duch pro dokonalé plnění svých povinností. Milovala všechny své děti, ale především Gemmu, ve které lépe než kdokoli jiný rozpoznávala dary Boží.
Milost začala v duši dítěte působit velmi brzy. Její účinky se projevovaly v jejích dokonalých a ušlechtilých sklonech; v lásce k ústraní a tichu; v odporu vůči marnosti a hledání zábavy — a v určité důstojnosti, která rozhodně nebyla dětinská. Proto matka, dobře vědoucí své povinnosti, místo toho, aby se oddávala bezcenným projevům lásky, s největší péčí usilovala o to, aby v duši svého dítěte pěstovala ty cenné zárodky všech ctností.
Zde vidíme matku stávající duchovní vůdkyní své dcery a Gemmu, která byla plná vděčnosti k Pánu Bohu za to, že jí dal takovou matku, stále myslela na tu pilnou a nepřetržitou péči, kterou jí věnovala. Oznámila, že je právě od své matky, komu dluží poznání Božské i lásku k ctnosti.
Tato svatá matka často brála Gemmu na ruce a učila ji svátostné věci, smíjeje se s jejími slovy slzami. „Prosila jsem Ježíše,“ řekla jí, „aby mi dal dceru. Utešil mne opravdu, ale příliš pozdě! Ztrácím síly a brzy musím tě opustit; užij si matčiny nauky.“ A pak jí vysvětlovala pravdy naší svaté víry, cennost duše, ošklivost hříchu, štěstí plně patřit Bohu a marnost světa. Jindy jí ukazovala Obrázek našego ukřižovaného Pána a říkala: „Podívej se, Gemma, jak tento milý Ježíš zemřel na kříži pro nás.“ A přizpůsobující se dětinskému porozumění, studovala, jak jí udělat pochopit záhadu lásky Božské a jak každý křesťan je povinen odpovídat. Učila ji modlitby a obyčejně s ní modlila ráno, hned po vstanutí, večer před usnutím a velmi často během dne.
Všichni ví, jak je pro děti unavující poslouchat kázání a recitovat hlasové modlitby — kvůli jejich obtížnosti udržet pevnou pozornost na něco i díky jejich touze po novinkách. Ale u Gemmy to nebylo tak. Nalezla své celé potěšení v těch prvních lekcích zbožnosti, a proto nikdy neunavala poslouchat kázání a modlit se. A když její matka unávala nebo musela zastavit, aby se starala o domácí povinnosti, Gemma jí blízko následující říkala: „Maminko, řekni mi ještě trochu o Ježíši.“
Čím blíže tato dobrá matka cítila svůj konec, tím větší se stala její horlivost a vášeň v náboženském vzdělávání svých dětí. Každou sobotu je s sebou brala do kostela — nebo pokud nemohla jít, nechala někoho jiného, aby je tam doprovodil.
Uspořádala pro starší děti návštěvu VYZNÁNÍ, i když některé z nich, včetně Gemmy, ještě nebyly sedmi let. Tak jim od malička zvykla na častou návštěvu tohoto uzdravujícího SVATÉHO SAKRAMENTU. Sama je připravovala k němu a když přišel Gemmačin řád, tato zbožná matka plakala při vidění její vážnosti a pozornosti a velké žalu, který projevila nad svými malými vinnami.
Jednou řekla: „Gemma, kdybych tě mohla vzít s sebou, když Ježíš mě zavolá, radovala bys se?“
„Kam?“ odpovědělo dítě.
„Do ráje, s Ježíšem a jeho anděly.“ — Při těchto slovech bylo srdce malého stvoření naplněno velkou radostí, a od té chvíle se v ní rozhořela taková touha po jití do nebe, že ji nikdy nepustila. Skutečně rostla spolu s jejími lety až k tomu, aby spotřebovala celé její bytí. To uvidíme v průběhu jejích příběhů.
Ona sama mi jednou řekla: „Bylo to skutečně moje Matka, která mi od nejranějších let vštěpila touhu po nebi.“ Potom, odkazující se na můj zákaz žádat o smrt, přidala s nepopsatelně prostou duší: „A nyní, po šestnácti letech, když stále toužím po ráji a chci tam jít, dostávám za to dobré výprasky. Mamince odpověděla Ano; a protože mi tak často mluvila o ráji, chtěla jsem se s ní nikdy nerozloučit a její pokoj nikdy neopustit.“
Nemoc paní Galgani byla suchotiny (Tuberkulóza) a pět let ji zničovala. Jakmile lékaři určili její povahu, bylo vydáno přísné nařízení zakazující jakémukoli dítěti přiblížit se k posteli jejich chudé nemocné matky. Gemma byla horkou bolestí trápena při tom, že se tak okamžikem ocitla oddělena od té, koho milovala dvojnásobně jako matku a duchovní vůdce.
„A nyní,“ říkala v slzách, „bez Maminky, kdo mě bude povzbuzovat modlit se a milovat Ježíše?“ Prosila a žádala, a s velkou obtížností získala alespoň pro svůj případ nějaké výjimky. Můžeme si představit, jak tato horlivá dívka využívala takového povolení. Tak ho využila, že při jeho přemýšlení později cítila hlubokou bolest, domnívajíc se, že nedbala a nechala se vést náhledy.
Ona sama nám vypráví, jak byla u toho postele zaměstnána: „Přiblížila jsem se k ní a klekla vedle jejího polštáře, a modlily jsme se.“ Vznešený instinkt v dívce, která ještě nebyla sedmi let!
Zatímco přicházel den konečného rozloučení. Nemocná matka každým dniem zhoršovala, i když zevně nebylo vidět nebezpečí. Až do posledního okamžiku se starala o duchovní dobro svých dětí. Gemma, která byla tak mladá, již byla dostatečně připravena k přijetí svátosti biřmování; a „nyní,“ myslela její zbožná matka, „nemohu udělat nic lepšího než pověřit tuto drahou dceru Duchu Svatému před svou smrtí; když bude poslední hodina blízko, vědět budu, komu ji nechala.“
Gemma se mezitím připravovala na to, aby dostojně přijala tuto svátost; a nebyla s tím spokojená, ale každý večer přivedla do domu učitelku křesťanské nauky, aby své dílo dokončila. Když bylo vše hotovo, při první příležitosti, která se nabídla, dítě doprovázeli k bazilice sv. Michaela v Foru, kde arcibiskup Monsignore Nicholas Ghilardi uděloval biřmování. Bylo to 26. května 1885. Podle podrobností, které později Gemma prozradila, budeme moci si vytvořit představu o výjimečných zjeveních, která od Ducha Svatého při této svátosti obdržela.
Je dobré, že ona sama nám s úplnou upřímností vypráví, co se tehdy stalo. Když byla slavnost skončena, ti, kteří Gemmu doprovázeli, chtěli zůstat a poslechnout další mši v poděkování, a ona si ráda využila příležitosti, aby modlila za svou nemocnou matku.
„Slyšela jsem svatou mši,“ řekla, „jak jsem mohla, modlit se za Maminku, když náhle hlas v mém srdci mi říkal: ‘Chceš mi dát Maminku?’ — ‘Ano,’ odpověděla jsem, ‘ale jen pokud si vezmeš i mě.’ — ‘Ne,’ odvětil hlas, ‘dávej Mi bez výhrad svou matku. Ty musíš zůstat s otcem. Pozvou tě na nebe později.’ Musela jsem odpovědět: ‘Ano’, a když mše skončila, běžela jsem domů. Ó! Boží cesty!“
To, pokud se nemýlíme, bylo první nebeské zjevení Gemmě; mnoho dalších následovalo, které chceme vyprávět v pořadí. Okolnost sakrálního sestupu Ducha Svatého do té nevinné duše sama o sobě je dobrým důvodem k tomu, aby jsme věřili, že On byl autorem toho zjevení, jehož pravdivost navíc potvrdila to, co následovalo. Gemma obětovala Bohu to nejdražší na světě; zásluhy za to jí byly zajištěny v nebi.
Vrátila se z kostela a našla svou matku umírající; klekla a modlila se u její postele, prolévající hořké slzy, přitom tvrdě prohlašovala, že neopustí místo dokud vše nebude hotovo, protože chtěla slyšet Maminkiny poslední slova. Ale jejím otcem nebylo možné ji tam ponechat z obavy, že zemře před svou matkou; dal jí znamení, aby odešla, a nařídil, aby šla se svou tetou Helen Landi do San Gennara a tam zůstala až dokud nebude povolána zpět.
Uchovávala stálý naděj, že bude moci zůstat blízko své matce a jít s ní do ráje; právě se od toho vzdala u oltáře, a nyní opět velkodušně poslechnuvši otcovu vůli okamžitě odešla. Mezitím její matka trochu ožila, ale brzy zhoršovala, a 19. září 1886 zemřela svatou smrtí ve věku třiceti devíti let.
Smutnou zvěst okamžitě dostala Gemma, když byla ještě v domě své tety, a její rezignace byla nad slova pochvalná. Ale dobře si můžeme představit, jak bolestivý musel být tento rozloučení. Tak, Bože môj, ty chceš zkoušet duše nejdražší Ti, i v jejich nejsladších letech.
Source: ➥ www.StGemmaGalgani.com