neděle 7. října 2012

Růžencový festival.

Panna Maria mluví po svaté tridentské mši oběti v nemocniční místnosti v Göttingenu prostřednictvím svého nástroje a dcery Anny, která má nejtěžší utrpení odčinitelství a může zprávu opakovat pouze šepotem.

Ve jméně Otce, Syna i Ducha svatého. Amen. Dnes, 19. neděli po Zeslání Ducha svatého, slavnost Růženče, Panna Maria říká několik slov.

Panna Marie říká: Já, vaše nejmilejší matka, mluvím k vám dnes prostřednictvím svého ochotného, poslušného a pokorného nástroje a dcery Anny, mé milované děti, mé milované věřící, mé milované následovníci a malé stádo.

Mé milované dítě, tvá Nebeská Matka tě nezapomněla. Je s tebou, jenže jsi zraněn ze všech stran, protože tě nikdo nerozumí. Cítíš se osaměle a opuštěne. (Mk 15:34) Nikoho nemáš, kdo by stál u tvého boku. Neřekla jsem ti na začátku námitky a proroctví: Jednou budeš úplně sám, protože to, co trpíš, nebude pochopeno. Apostaše kněží se zvětšila. Chcú pokračovat v tom svém vlastním vůli.

U tebe je jinak, mé dítě, než při 'Varování'. Jedná se o něco většího: o svatou oběťní hostinu Mého Syna Ježíše Krista, kterou téměř všichni kněží již neoslavení a opustili Mého Syna, včetně autorit až po hlavu nejvyššího pastýře.

On tě ponížil, mé dítě, protože ví o těchto zprávách a proroctvích, které jsem ti sdělila. Jen ty jsi na konci. Jako červ, který byl potlačen pod nohou, ležíš na země. (První kniha Žalmů 22(21),2) Nebudou tě pomáhat vstať. Nemůžeš říct, jak daleko jsme se dostali. Týdny den a noc trpí Spasitel uvnitř tebe agónií, agónií hodin na hoře Olivetské (Mt 26:56) pro Nové kněžství, i když to nevíříš. "S kněžstvím není nic špatného," jak říkají modernisté. Ale věrní dostávají kus chleba, protože si nevšímají toho, že tyto svátosti modernistických kněží se zvětšují.

Mezi nimi jsou někteří věřící, kteří čekají na Spasitele v svých srdcích tak velkým toužením. Spasitel má slituvost nad těmi malými a dává se jim, ne prostřednictvím synů kněží. On samý jich krmí manou, chlebem z nebe, aby mohli dále žít a nebyli v temnotách.

Ty, můj malý, obklopuje tě nejhlubší tmou, protože nikdo tě nerozumí a nebudeš pochopen. Nemůžeš. Myslí si, že ti pomáhají. Ale to není pravda. Říkají, že myslís jen na sebe samého. Kolik růženců, milá malá poselkyně, dala své matce dneška? Celý kontejner. Celý den jsi myšlela pouze o mně. Nezapůjčuješ si čas pro sebe. Týdny už téměř nespíš. Lidé ti nevěří, že již tak nemůžeš žít. Ano, jako červ se ležíš na zemi, jako červ, který byl potlučen. (První kniha Žalmů 22(21),7) Spasitel v tobě musí strašlivě trpět.

Jak těžkým se stal tento světový jev. Na něj nikdo nepozoruje. Porovnává ji s proročkou konce časů, která má úplně jiný poselství. Elite skupina se stala mnohem menší, protože cesta je strmá a obtížná a stávající se stále těžší. Věří a přesto nevěří. Miluje a nemiluje dostatečně.

Můj malý, tak vypadá tvůj světový jev, který by měl být největším. Jsi na konci a nevíš, co dělat dále. "Takto to již dál nebude," říkáš. Ještě se zabavuješ a děláš všechen, ne jen aby ses odvedla pozornost, ale abys radovala ostatní, ale trpíš bez konce. Věříš, že jsi řekl ano a stále v tom jsi přesvědčen(a).

Ale tvé síly jsou tak vyčerpány, že si myslíš, že z tohoto dilematu svého já, své bytosti nevyjdeš. Neznáš se sama sebe. Duše je demoralizována. Tělo už nic nedává. Jedna nemoc jde za druhou a ptáte se: "Chtěl Spasitel to? Ano, tak tvrdé je trpění. Můžete si těžko představit, že vydržíš. Tyto myšlenky tě zabavují. Proč? Protože již dál nemůžeš jít a nic se neděje a není žádná pomoc. Pak člověk je na konci.

A nyní, můj malý, možná musím ti říct sbohem. Tvá matka doufala, že budeš pomocena. Modlila se za tebe a prosila o tebe, ale jednou je vyčerpané tělo na konci. A tento okamžik nyní nastal. Nemohu ti říct nic jiného než tvé nejdražší matce, že tě miluju a že vím, že jsi udělala všecko, ale nebyla pochopena. Ne až do dneška. A již nebudeš pomocena.

Milá matko, je to konec. Vím to.

Božská Matka: Takto to dále nemůže pokračovat. Nevyjdeš nahoru, moje malé dítě. Jeden si myslel, že když děláš tak mnoho, hraješ. Naopak, vyčerpáváš poslední z sebe samého. Nemůže to tak dále, moje malé dítě. Nyní je dosažen konec!

Pane Marie s Dítětem nás všechny miluj a dej nám svůj požehnání!

Reflexe: Hluboce otřeseni slzami jsme prosili Pannu Marii, volali, prosili a žádali ji o smilování nad její nejdražší dítě i naše, protože misie světa musí pokračovat. Jsme tak bezmocní a slabí.

Všechno životní opustilo Anneino tělo. Velkými očima hleděla na místo. Byla to Panna Maria, které bylo dovoleno ji vidět. Zasypala se a její tělo leželo bez života před námi. Mysleli jsme, že zemřela.

Potom náhle a neočekávaně se stalo velké zázraku! Nemohli jsme to rychle pochopit. Anne na nás dlouho hleděla a zašeptala: "Nemohla bych vás opustit samé! Slyšela jsem vaši prosbu." Život se vrátil. Potom usnula v našich náručích z únavy.

Gloria in excelsis deo! Chválen a proslaven buď Všemohoucí a Vševědoucí Bůh, naše milující Otče nebeský. Skrze přímluvu naší drahé Matky a Královny se tento zázrak stal. Plní vděčnosti jsme chválili a proslavovali Boha i naši nejdražší Matku, která nám slíbila zázrak pro tento den jejího růžence. Bylo to uděláno. Děkujeme, děkujeme, děkujeme všemu nebi.

Potom Nebeský Otec řekl skrze Anne, že na chvíli nebude z nebe žádných poselství, dokud se jeho nejdražší dítě Anne nezotaví od své těžké pokání. Tuto mlčenlivost Nebeského Otce vyjadřuje také jeho zklamáním a selháním s jeho kněžskými syny. To ho tak otřáslo, že již nemůže mluvit. Toto svěřil své poselkyni Anne.