Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Jedenáctá hodina
Od 3 do 4 ODP. †

Ježíš před soudem u Kajafy, falešně obviněn a prohlášen vinným smrti

Příprava před každou hodinou

Trápený a opuštěný Ježíši! Slabá přirozenost si nárokuje své práva. Ale i spánek je často přerušován výkyvy lásky a vztekům bolestí ve Vašem božském Srdci.¹ Mezi bděním a spaním cítím údery, které Vám dávají Vaši nepřátelé. Můj Ježíši, jste opuštěn všemi. Není nikdo, kdo by se ujal Vaší obhajoby? Obětuju svůj život, abych Vám nabídl oporu, když Vás tlačí tam a zpátky. Teď slyším ohlušující hukot lidí běžících spolu, posmívajícího se a hanobícího. Milý můj, proč jsou všichni proti tobě? Co jsi udělal, aby ti chtěli roztrhat jako vlci? Můj krev zmrzne v žilách, když vidím, co Vaši nepřátelé dělají. Třesu se a smutkuji, protože nevím, jak tě obhájit.

Zdá se mi, že chcete mi říct: "Můj dítě, ještě jsem nedokončil vše. Hrdinská láska činí každé oběti. Láska je neocenitelná, my jsme jen na začátku. Jsi v mém Srdci. Dávaj pozor na vše, miluj mě, mlč a učí se. Tvůj krev, ztuhlý soucitem, nabídni mi k osvěžení mé krve, která hoří jako oheň. Jednotlivě se mnou, staneš se silný a zapálený láskou, aby ses podílel na mém utrpení. To bude nejlepší obhajoba, kterou mi můžeš udělit. Buď věrný a všemu vnímavý."

Má milost! Vaši nepřátelé se stávají stále násilnějšími. Slyším zvonění řetězů, jimiž Vás svázali tak úzkostně. Svěřené krev teče z Vašich zápěstí a označuje Vaší cestu.

Teď přicházíte k Kajafovi. Stojíte tam plný milosti, skromnosti a pokory. Vaše milost a trpělivost vyvolávají úctu i u Vašich nepřátel. Ale Kajafa, který je rozzuřený, zdá se chtít Vás roztřískat na kusy. Jaký kontrast mezi nevinou a hříchem!

Milý můj, stáváš před Kajafou jako ten nejvinnější k odsouzení. Již ptá se svědků na Vaše přestupky. Líp by si měl vyptat na Vaši lásku. Jeden Vás obviňuje z toho, druhý z toho jiného. Ale mluví nesmysly a protichodně. Když činí své obvinění, vojáci Vás tahají za vlasy, udeří Vám do obličeje tak krutě, že to ozvění ve sále, urážejí Vás, dávají údery² a Vy trpíte mlčky. Když se na Vaše nepřátele podíváte, světlo Vašich očí svítí do jejich srdcí, a protože nemohou odolat tomuto pohledu, pustí Vás.

Teď přejímají jejich místo jiní a posmívají se ti. Tvůj srdce tak silně tluče, že to cítíš jako by chcelo prasknout z bolesti. A přesto snášíš všechny urážky svých nepřátel láskou, ano, čakáš na ně a nabízíš je za naše spasenství. Tak tvé Srdce se svou nezdrtitelnou klidností vykoupuje hanbu, nenávist, falešná svědectví a vše zlé, co je úmyslně čineno nevinným; vykoupení je také pro ty, kteří urážejí, podněcováni těmi nad nimi, i pro urážky duší posvěcených ti.

Když s tebou konám stejná skutky odškodnění, pozoruju, jak novou bolest trápí tvé citlivé srdce, bolest takovou, jakou jsi nikdy předtím nezažil. Řekni mi, můj Ježíši, proč tato bolest? Nech mě sdílet vše, co tě trápi. A Ježíš mluví:

"Moj dítě, chceš vědět? Slyším hlas Petra, který říká, že mne nezná. Přisahá, přisahá falešně a odmítá mě. Jak, Petře, ty mne neznáš? Nezapomeneš na to, kolik dobrého jsem pro tebe udělal? Když ostatní nechají, aby zemřel z vnější bolesti, ty mě necháveš umřít bolestí duše. Jak špatně jsi učinil, nejprve mne sledoval zdaleka a pak se vystavil nebezpečí pádu!"

Můj odmítnutý dobré! Jak rychle následují urážky od těch, kteří ti jsou nejdražší! Chci, aby každé tlukotí mého srdce splývalo s tvým, abych zmírnil hořkou mučení, které trpíš. Tento tlukot mího srdce přísahá věrnost a lásku k tobě a opakuje tisíckrát a jednou tisíckrát se slibem, že tě zná. Ale tvé srdce se ještě neuklidní a hledáš okolo Petra. Na tvém milostivém pohledu, zaliťím bolestních slz za jeho odmítnutí, Petr vstoupí do sebe sama a odejde pláčem. Když víš, že je v bezpečí, uklidníš se a vykoupení urážek duší posvěcených ti, zvlášť těch, kteří si sami hledají příležitosti ke hříchu a při tom zkázně padnou.

Tví nepřátelé pokračují v svých obviněních. Kajiáfas, viděv, že nikdo neodpovídá na jejich obvinění, vykřikne: “Přisahám živým Bohem, řekni nám, zda jsi Kristus, Syn žijícího Boha!” A ty, má lásko, kterýž vždy máš slovo pravdy na svých rtích, přejmeš vznešený a důstojný postoj. S jasným a přitom mírným hlasem, aby se dotklo každého, i zlí duchové padnou do věčného propasti, odpovídáš: "Ty jsi řekl. Od nyní uvidíte Syna člověka sedícího po pravici Boha a přicházející na oblaky nebe soudit všechny národy světa." - Na tato slova nastane hluboké ticho, všichni třesou se strachem. Po několika chvilích však Kajiáfas získá své sebeovládání zpět. Hněvnější než divoká zvěř, vykřikne: "Proč ještě potřebujeme svědky? Blasphemoval Boha. Je vinní smrti.” Aby podtrhl své svatokupectví slova, roztrhá svůj plášť takovou silou, že všichni křičí: “Je vinný smrti, je vinný smrti!”

Drsní vojáci se opět blíží k Ježíši. Jeden z nich jej bije pěstmi, druhý mu šlapá tvář. Jiní plivají do jeho obličeje a kopou ho. Ti tvého syna, můj Ježíše, tak trápí, že země třese a nebe se otřásá. Můj lásko a moj životu, jak tě trápí! Moj srdce je roztrháno bolestmi. Povol mi, Ježíši, vystoupit z tvého srdce a tyto urážky snést místo tebe. Ach, kdybych mohla, chtěla bych tě vytrhnout z rukou tvojích nepřátel. Ale ty to nechceš. To je, co vyžaduje spása lidstva, a musím se podvolit. Tak budu držet sebe zamčenou v tvém srdci. Vidím, že Kajafáš odchází a zanechává tě v rukách sluhů. Ale já ti klaním čest a ty mě požehnáváš. Dej i moji duši polibek mystické lásky. Zůstávám v ohnivém pekle tvého Božského Srdce, abych se trochu odpočinula, s hlavou skloněnou k tvému Srdci.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibale Di Francia

Ježíš, předvedený Kajafášovi, je neprávem obviněn a podroben nezvyklým mučením. Dotazován, vždy říká pravdu.

A my—když Pán dovolí, aby nás pomluvili a neprávem obviňovali, hledáme jen Boha, který zná naši nevinnost; nebo raději prosíme o uznání a čest od stvoření? Vždy vzejde pravda z našich úst? Jsme oddáni každému podvodu a lži? Snášejeme s trpělivostí posměchy a zmatenosti, které nám dávají stvoření? Jsem připraveni položit svůj život pro jejich spásu?

Ó můj sladký Ježíši, jak jsem od tebe rozdílný! Prosím tě, nechť vždy pravda vyjde z mojích úst, aby ranila srdce těch, kdo mě poslouchají, a vedla každého k tobě!

¹ Duše si našla odpočinek v Srdci Ježíšově, proto tu cítí, co se zde děje.

² To, že Kristus byl dokonce zneuctěn vojáky během soudního řízení s Kajafášem, uvádí také Katharina Emmerich, op. cit.

Oběť a Poděkování