Dvacet čtyři hodin utrpení našeho Pána Ježíše Krista

24 hodin hořké Pašije našeho Pána Ježíše Krista Luisy Piccarreta, malé dcery Božské vůle

† Pátá hodina
Od 7 do 8 ODP. †

Ježíš u Piláta a před Herodem

Příprava před každou hodinou

Můj svázaný Ježíši! Tvoji nepřátelé, kněží a velkokněží, představují tě Pilátovi. Falešnou svatostí a svědomím zůstávají venku před soudní síní. Nechtějí se “znečistit”, protože mají slavit Velikonoce následující den. A ty, můj Ježíši, který znáš jejich hlubokou zlostivost, odčiníš všechny hypokrisie kněžstva. Chci s tebou také odčinovat.

Když máš na mysli dobro svých nepřátel, začínají tě obviňovat před Pilátem. Vylévají proti tobě všechen jed, který mají v srdcích. Pilátus však není spokojený s obviněními, která ti kládou. Aby tě mohl odsoudit z důvodu, odvede tě stranou, vyptává se na tebe samotného a ptá se:

“Jsi král Židů?”

A ty, pravý králi, odpovídáš:

"Můj království není z tohoto světa. Abych mohl být vydán Židům, bojují za mě moji služebníci, kdybys byl můj králůvství z tohoto světa."

Zaskočený a dokonce dotknutý tvou milostí a důstojností mluvy, Pilátus ti říká:

“Tak jsi král?” Ale ty odpovídáš:

“Ty to řekl, já jsem král. Proto jsem se narodil a přišel do světa, aby svědčil o pravdě.”

Pilátus tebe ptá: “Co je pravda?”, ale neusiluje ji poznat.

Přesvědčený o tvé nevinnosti, vyjde na terasu a mluví k shromážděným Židům:

“Nenacházím v něm žádnou vinu.”

Rozzuřený tímto prohlášením, tvoji nepřátelé tebe nyní obviňují z jiných věcí. Ty však mlčíš, neobhajuješ se a tak odčiníš ty soudce, kteří jsou slabší při konfrontaci s mocnými. Modlíš se také za nevinné, kteří jsou utlačováni, a za opuštěné. Pilátus, viděc rozzuření tvých nepřátel, posílá tě k Herodovi, aby se vyhnul potížím.

Můj božský králi! Opakuju Tvé modlitby a skutky pokání a doprovázím Tebe k Herodovi. Vidím, že Tví nepřátelé chtějí v hněvu požírat Tebe a táhnout Tebe ke Herodovi s posměchem a hanbou. On, který se raduje z toho, že Tebe vidí, klade Ti mnoho otázek. Ale Ty neodpovídáš, ani na něho nepohledáš. Rozzlobený tím, že nesplní svou zvědavost a cítí se ponížen Tvým trvalým mlčením, oznámí svým dvoranům, že jsi blázen, a rozkazuje Tebe jako blázna zacházet. Aby Ti posměchovali, nechal Tebe obléknout do bílé plášťové sukně a předal Tebe do rukou vojáků, aby s Tobou co nejvíce zneuctívali a poníželi.

Můj nevinný Ježíši! Nikdo Ti nevyčítá, jen Židé, protože v jejich pokrytecké zbožnosti nezaslouží, aby světlo pravdy svítilo v jejích myslích. Ježíši, Ty nekonečné moudrosti, co ti stojí být prohlášen za blázna! Vojáci s Tobou šprýmají, házejí Tebe na zem, kopnou Ti, poněvídají Ti, poskvrňují Ti pliváním, bijí Ti holí a dávají Ti takové rány, že by je jiný než Ty nevydržel. Trápení, hanba, ponižení, která Ti způsobují, jsou taková, že „andělé míru plačí“ a zakrývají si křídly tváře, aby Tebe v tomto zneuctění nezahleděli¹.

Tak daleko zašla přeměna Tvého lásky, že místo toho, abys se cítil urazen, modlíš se a pokání pro ty krále, kteří ve své ambici získat království zničují národy; pro takové masakry lidí, které způsobí; pro tolik krve, kterou bez rozmyslu prolévají. Pokání za všechny hříchy zločinné zvědavosti i za všechna přestupky spáchaná v politice a válce.

Můj Ježíši! Jaký poutavý pohled vidět Tebe osypaného urážkami, když se modlíš a pokáníš s trvalou krotkostí a věrností. Tvůj prosba oznívá v mém srdci a sleduji, co děláš. Povol mi nyní jít ke Tvé straně, podílit se na Tvých utrpeních a utěšovat Tebe svou láskou. Aby Ti nepřátelé neblížili a abys byl osvěžen, vezmu Tebe do svých nárukví, divím se nad Tvou majestátní čelí a prosím Tebe, aby očistil mé myšlenky pro lásku, kterou jsi snášel své trápení.

Snižu svůj pohled do Tvých krásných očí, které svítí světlem, a prosím Tebe, aby toto světlo mě obklopovalo všude, pronikalo mé myšlenky, můj pohled, mé slova a moje srdce, abych se v tomto světle pohyboval a celý byl v něm. Uctívám Tvou tvář, jejíž krása mě okouzluje i všechny stvoření, aby jsi za to udělil odškodnění za všechna ponížení a urážky, které Ti byly učiněny v Herodově paláci. Prosím Tebe také o milost nikdy nevyřknout slova, která by mohla urazit Tvou nejsvatější osobu, a abych měl názor dostatečně i pro hříchy jazyka, které jiní spáchají. Chci Tebe objít, přiložit k svému srdci a prosím Tebe, aby jsi na mě vtiskl svůj obraz do mé mysli, mého srdce, mojeho díla a všeho, co dělám.

Políbám Tvou pravici. Uděl všechny hříšníkům účinné milosti pro jejich obrat k Bohu, a mně i všem lidem plodné ovoce Tvojích nejsvatějších skutků. Políbám Tvou levici. Vstřikni mi své ctnosti a především lásku. Políbám Tvůj levé patu. O děj mi poznání sebe sama. Políbám Tvůj pravý patu. Děj mi milost okamžité poslušnosti. Nakonec uctívám Tvoje nejčistší srdce v duchu se žádostí: Ó, nech mě být spálen v plameních Tvého lásky!

Můj milý lásko! Vidím, že ti tito zlí neposkytují odpočinek a Herodes Tebe posílá zpět k Pilátovi. Pokud Tvůj příchod byl bolestivý, Tvůj návrat je ještě smutnější. Židé, hněvivější než dříve, jsou rozhodnutí odsoudit Tebe ke smrti za každou cenu. Než opustíš Herodův palác, nech mi Ti ukázat lásku mého srdce uprostřed takového utrpení. Posilni mou duši mystickým polibkem Tvé lásky. Dej mi Tvé požehnání a budu Tebe následovat až k Pilátovi.

Rozjímání a cvičení

od sv. otce Annibaleho Di Francia

Představen před Piláta, uprostřed mnoha urážek a posměchu, Ježíš je vždy sladký; nikoho neopovrhuje a snaží se rozsvítit Světla Pravdy ve všem. Cítíme-li stejně ke všem? Snažíme se zvítězit nad naším přirozeným zlem, když někdo nesouhlasí s námi? V obcházení stvoření vždy snažíme se znát Ježíše a rozsvítit Světla Pravdy v nich?

O Ježíši, sladká moje životě, polož Slovo na mé rty a nech mě mluvit stále Tvým jazykem.

Oblečen jako šílenec před Herodem, Ježíš zůstal tichý, trpěl neslyšitelné bolesti. A my—když jsme pomluveni, posměchováni, uráženi nebo vyškubáni, myslíme si, že Pán chce nám dát Božskou podobnost? V bolestech, v posměších a ve všem, co může cítit naše chudé srdce, myslíme si, že je to Ježíš, Kdo nás dotýká smutkem, Kdo nás proměňuje v Něho svým dotekem a dává nám Jeho podobnost?²

A když utrpení k nám vrátí, myslíme si, že Ježíš, hledející na nás, není s námi spokojený, a proto nám dá další stisknutí, aby nás zcela proměnil v Něho? Podle příkladu Ježíše můžeme říci, že máme nad sebou panování; že v neštěstích raději zůstáváme tichí než odpovídáme? Necháme se někdy zvítězit záludností? V každé bolesti, kterou možná utrpíme, musíme položit úmysl, aby to bylo život, který dáváme Ježíši za prosbu duší.³ A kládeme duše do Božské vůle, naše bolest se stává kruhem, v němž obklopujeme Boha a duše, abychom je spojili s Ježíšem.

Má lásko a vše moje, Ty samý panuj nad tímto mým srdcem a drži ho ve svých rukou, aby v každém setkání mohla kopírovat uvnitř sebe Tvou Neomezenou Trpělivost.

¹ Katarina Emmerichová popisuje ve svých vizích Kristova utrpení, že týrání, které Ježíš musel v Herodově paláci snést, bylo takové, že by zraněními zemřel, kdyby andělé neposkytli Božské léčebné prostředky. Vidoucí také uvádí, že Židé tlačili milovanou hlavu Spasitele proti sloupům a rohy a bili ho uzlovitými hůlkami tak, že se třikrát svalil na zem.

² Ježíš je sochař, který pokračuje v používání dleta k odstranění našich nedostatků, dokud nebudeme mít největší podobnost s Něm.

³ Známení znamená: prostřednictvím zásluh našeho utrpení má Ježíš dát život milosti duším v stavu smrtelného hříchu.

Oběť a Poděkování